Mnoho majitelů firem, kteří úspěšně budují ziskový podnik, čelí na určitém místě stejnému problému: na firemním účtu se začnou hromadit prostředky, které aktuálně nejsou potřeba pro provoz ani pro plánované investice. Nechat je ležet na běžném účtu s nulovým nebo minimálním úrokem je výrazná ztráta. Přitom existuje celá řada nástrojů, jak tyto prostředky zhodnotit, aniž by firma přišla o potřebnou likviditu nebo podstoupila neúměrné riziko.
Proč firmy volné prostředky nezhodnocují a co je to stojí
Základním důvodem, proč volné prostředky zůstávají na běžném účtu, je kombinace dvou faktorů: nedostatek přehledu o dostupných nástrojích a přeceňování složitosti celého procesu. Majoritní česká obchodní banka sama od sebe nevytvoří přehled toho, co by pro konkrétního klienta bylo výhodné. Nabídne to, co má ve svém produktovém portfoliu a co generuje pro banku největší marži. Tímto filtrem projde jen část toho, co je na trhu dostupné.
Výpočet ztráty je přímočarý. Firma s 10 miliony korun na běžném účtu s nulovým úročením přichází při výnosu pouhého 3,5 procenta ročně o 350 000 korun za rok. Po zdanění výnosu daní z příjmů právnických osob (19 procent) je čistý ušlý výnos přes 280 000 korun. Za pět let je to suma přesahující 1,4 milionu korun, která mohla být reinvestována do rozvoje firmy, využita pro odměny nebo prostě dále zhodnocena.
Dalším faktorem je inflace. I v prostředí stabilní inflace kolem dvou procent reálná hodnota nevyužitých peněz na účtu postupně klesá. V letech výraznější inflace je tento efekt ještě markantnější. Nečinnost s volnými prostředky není neutrální pozicí. Je to aktivní rozhodnutí přijímat reálnou ztrátu hodnoty.
Nejdůležitější první krok: oddělení likvidity od investovatelného kapitálu
Než firma začne cokoliv zhodnocovat, je nezbytné přesně definovat, kolik prostředků skutečně potřebuje v dosahu do 30 dnů pro pokrytí provozních závazků, mezd a neočekávaných výdajů. Tato "operační rezerva" by měla pokrýt zhruba dva až tři měsíce fixních provozních nákladů. Vše nad tuto hranici je potenciálně zhodnotitelné, aniž by firma riskovala výpadek likvidity.
Z investovatelného kapitálu je pak možné rozlišit tři vrstvy podle časového horizontu dostupnosti. První vrstva je prostředky dostupné do 30 dnů bez ztráty výnosu nebo s minimální sankcí. Druhá vrstva jsou prostředky vázatelné na 6 až 18 měsíců bez ohrožení provozu. Třetí vrstva jsou prostředky s horizontem delším než 2 roky, kde je firma ochotna akceptovat určitou volatilitu výměnou za potenciálně vyšší výnos. Každá vrstva vyžaduje jiný typ nástroje a jiné úvahové rámce rizika.
Nástroje pro krátkodobé zhodnocení likvidity
Spořicí účet pro právnické osoby je nejjednodušší startovní bod. Na rozdíl od fyzických osob jsou spořicí produkty pro firmy méně viditelné, méně aktivně nabízené a jejich podmínky se výrazně liší banka od banky. Zatímco jedna banka nabídne 1,5 procenta ročně, jiná může u srovnatelného produktu nabídnout 3,2 procenta. Toto srovnání se nevyplatí přeskočit, protože rozdíl je každoroční a u větších zůstatků zcela reálně materiální.
Termínované vklady pro firmy umožňují uzamknout prostředky na předem dohodnutou dobu za vyšší sazbu. Standardní produkty pokrývají pásmo 1 měsíc až 5 let. Nevýhodou je pevná vázanost: předčasné ukončení zpravidla přinese výrazné snížení výnosu nebo ztrátu části naběhlého úroku. Proto jsou termínované vklady vhodné výhradně pro prostředky, u nichž firma s jistotou ví, že je v daném horizontu nebudete potřebovat. Klíčem je opět srovnání trhu, protože sazby bank se u termínovaných vkladů pro firmy liší i o celý procentní bod.
Fondy peněžního trhu jsou produkty kolektivního investování, které investují do krátkodobých dluhových nástrojů s vysokým ratingem, typicky státní pokladniční poukázky, krátkodobé korporátní dluhopisy a repo operace. Jejich výhodou je denní likvidita, relativně stabilní hodnota podílu a výnos přibližně odpovídající sazbám peněžního trhu. Pro firmy, které hledají alternativu k termínovanému vkladu s větší flexibilitou, jsou fondy peněžního trhu velmi rozumnou volbou. V českém prostředí je jejich dostupnost pro právnické osoby dobrá a vstupní minimální investice bývají přiměřené.
Střednědobé a dlouhodobé zhodnocení: dluhopisy a diverzifikované portfolio
Pro prostředky s horizontem delším než 12 měsíců se otevírá možnost investovat do dluhopisů nebo dluhopisových fondů. Státní dluhopisy, zejména ty emitované Českou republikou nebo ekonomicky silnými zahraničními emitenty, nabízejí vyšší výnos než termínovaný vklad za cenu mírné tržní volatility hodnoty. Tato volatilita je při dostatečně dlouhém horizontu a disciplinovaném přístupu přijatelná.
Korporátní dluhopisy nabízejí zpravidla vyšší výnos než státní, ale nesou vyšší kreditní riziko. Pro firmy bez dedikovaného investičního oddělení je proto rozumnější přístup skrze dluhopisové podílové fondy nebo ETF, kde diverzifikace sníží koncentrované riziko jediného emitenta. Vstup do těchto nástrojů je pro právnické osoby v ČR dostupný prostřednictvím obchodníků s cennými papíry nebo přes investiční platformy akceptující firemní klienty.
Investice do akcií nebo akciových fondů je pro firemní kapitál oprávněná pouze tehdy, pokud firma přesně ví, že dotčené prostředky nepotřebuje v horizontu minimálně tří až pěti let a je připravena přijmout meziroční volatilitu hodnoty portfolia. Pro drtivou většinu malých a středních firem platí, že krátkodobé a střednědobé nástroje jsou vhodnějším výchozím rámcem, protože potřeba likvidity a investiční záměry se v čase mění rychleji, než management předpokládá.
Méně obvyklé možnosti, které firmy přehlíží
Předčasné splácení stávajících úvěrů je jedna z nejefektivnějších forem "zhodnocení" volného kapitálu, na kterou se zapomíná. Pokud firma platí za stávající úvěr sazbu 6 procent ročně a zároveň má volné prostředky, které zhodnocuje za 3 procenta, matematika je jasná: každá koruna použitá na předčasné splacení generuje "výnos" ve formě ušetřeného úroku odpovídající sazby úvěru, tedy de facto bezrizikové 6 procento. Podmínky pro předčasné splacení se liší smlouva od smlouvy, a proto je třeba konkrétní kalkulaci vždy ověřit, ale u úvěrů s vysokou sazbou nebo bez poplatku za předčasné splacení je to velmi silná volba.
Skonto za předčasnou platbu dodavatelům je dalším nástrojem, který firmy podceňují. Dodavatelé, kteří standardně nabízejí platební podmínky 60 nebo 90 dnů, jsou někdy ochotni poskytnout slevu při platbě do 10 až 14 dnů. Pokud je toto skonto v anualizovaném vyjádření vyšší než výnos z uložení stejné částky, je platba dodavateli efektivně výnosnějším využitím prostředků než uložení na spořicí účet. Analýza dodavatelských podmínek z tohoto pohledu je práce na jedno odpoledne, ale její výsledek může být překvapivý.
Investice do vlastní firmy skrze předfinancování plánovaných výdajů je třetí přehlížená alternativa. Pokud firma plánuje za 18 měsíců koupit stroj za 5 milionů korun a momentálně na to má prostředky, může se vyplatit koupit ho nyní, pokud dodavatel nabídne lepší cenu nebo pokud ceny výrobních zařízení v daném segmentu dlouhodobě rostou. Toto rozhodnutí je vždy specifické a vyžaduje propočet konkrétní situace, ale je to typ úvahy, který se v cash managementu firem systematicky opomíjí.
Cash pooling je nástroj pro skupiny firem nebo pro firmy s více právními entitami. Umožňuje sloučit zůstatky na účtech různých právnických osob ve skupině a optimalizovat tak celkové úročení nebo snížit potřebu externího financování v rámci skupiny. V českém prostředí ho banky nabízejí, ale aktivně ho nepropagují u klientů, kteří o něm sami nezasvěcují. Pro holdingové struktury nebo skupiny příbuzných firem je cash pooling výraznou příležitostí ke snížení celkových finančních nákladů.
Daňové hledisko: na co si dát pozor
Výnosy z vkladů, úroků a investic podléhají dani z příjmů právnických osob (aktuálně 19 procent) a musejí být zahrnuty do daňového základu firmy v roce, kdy vznikly nebo kdy byly připsány. Zdanění výnosů je proto nutné zohledňovat při srovnávání různých nástrojů. Hrubý výnos 4 procenta ročně se po zdanění změní na cca 3,24 procenta čistého výnosu, a to je číslo, se kterým by firma měla pracovat při srovnávání alternativ.
U podílových fondů je zdanění specifičtější a závisí na tom, zda firma fond drží jako krátkodobou nebo dlouhodobou investici a jakým způsobem výnosy realizuje (prodej podílu, výplata dividend apod.). Před vstupem do jakéhokoli investičního nástroje je proto vhodné konzultovat daňové dopady s daňovým poradcem, aby výsledná čistá výnosnost odpovídala výpočtu, nikoliv jen brutto sazbě uvedené v marketingovém materiálu.
Samostatnou kapitolou je záměr vyplatit prostředky majiteli mimo pracovní poměr nebo mzdu, tedy formou dividendy nebo podílu na zisku. Tyto výplaty podléhají srážkové dani 15 procent a přicházejí navíc po zdanění firemního zisku 19 procenty. Celkové daňové zatížení výplaty dividendy je tak výrazně vyšší než výnos z ponechání a zhodnocení prostředků uvnitř firmy. To není argument pro nevyplácení dividend, ale je to argument pro vědomé rozhodnutí, nikoliv pro defaultní nechat prostředky ležet na účtu.
Jak přistoupit k rozhodnutí systematicky
Systematický přístup k zhodnocení firemního kapitálu začíná mapováním: kolik prostředků je skutečně volných, v jakém horizontu je firma nepotřebuje a jaká je tolerance vůči vázanosti a volatilitě. Na základě tohoto mapování se sestaví jednoduchá alokační struktura, která přiřadí každé vrstvě kapitálu odpovídající typ nástroje.
Následuje srovnání trhu. Pro každou kategorii nástrojů (spořicí účty, termínované vklady, fondy peněžního trhu, dluhopisy) je třeba zjistit aktuální podmínky u více poskytovatelů. Toto srovnání se nedá odehrát pouze u jedné banky. Výsledky jsou zpravidla překvapivě různorodé a právě v tomto srovnání leží velká část přidané hodnoty celého procesu.
Závěrečným krokem je nastavení pravidelného přezkumu. Podmínky na trhu se mění, potřeby firmy se mění a alokace, která byla optimální před rokem, nemusí být optimální dnes. Roční přezkum struktury zhodnocování firemního kapitálu je minimální frekvence pro firmu, která to s efektivním nakládáním s prostředky myslí vážně.
Závěr
Volné prostředky na firemním účtu jsou příležitost, nikoliv nutné zlo. Nástroje pro jejich zhodnocení existují, jsou dostupné a jejich nastavení není složité, pokud víte, co hledáte a jak porovnávat nabídky. Největší překážkou nejsou trhy ani regulace. Je to absence systematického přístupu a spoléhání se na to, že banka udělá za vás to, co je v nejlepším zájmu vaší firmy.
Pokud chcete zmapovat, jaké možnosti zhodnocení jsou pro vaši konkrétní situaci dostupné a jak nastavit strukturu alokace kapitálu, ozvěte se. Projdu s vámi celou situaci, srovnám trh a navrhnu konkrétní kroky, které dávají smysl pro váš typ firmy a vaše záměry.